Výjev z rodinné večeře, který je vším, jen ne domácí idylou. Po mnoho let usedá syn s rodiči ke stolu, poslouchá jejich dobře míněné rady a jí tak dobrá jídla, až se mu chce zvracet. Udolán neustálým opakováním slov a vět, předsudky a přetvářkou, polapen v jakési nekonečné smyčce, uniká myšlenkami co nejdále.
